Dopis (1)

Milý běžče či běžkyně,
pokud právě stojíš před tím rozhodnutím zda vyběhnout, či nevyběhnout, je tento dopis určen právě tobě. Pokud je totiž Rolls Royce „šlechtou“ mezi automobily, pak běh je stejně významnou disciplínou atletiky, přitom patří k těm levnějším, na rozdíl od Rolls Royce a vyběhnout můžeš odkudkoliv kamkoliv, stejně tak kdykoliv. Ale to tě nyní asi nezajímá. Pokud stojíš přede dveřmi, pak stačí nahodit kecky a pod tíhou podezřívavých pohledů rodiny, či nenechavých sousedů vyraž. Poprvé to s vypětím všech sil třebas bude jen za roh, abys z „první bitvy“ o čest nevyšel jako poražený a zbytek trasy jen projdeš, ale i to je pohyb vpřed. Když takhle pro svou pověst vyrazíš 2x, 3x za týden, nebudu ti lhát, ze začátku to bude bolet, ale v životě všechno, co za to stojí, bolí, nebo je namáhavé. Ale za měsíc už to nebude jen za roh, možná až do další ulice nebo dál. V běhání totiž není až tak důležité začít, jako nepřestat, protože i to plazení po tréninku je stále posun. Ale pro běžce se svět náhle zmenšuje, vše je blíž. Kam teď jezdíš dopravou, či autem si v klidu můžeš zaběhnout a posedět u snídaně s milovanými o chviličku dýl, stres se na běžcích nikdy neudrží déle než několik kroků do tempa.

V momentě kdy budeš cítit, že s tím chceš seknout, rozhodně pomůže trenér. Chápavý, vždy motivující, ale důsledný a neústupný. Kdo by byl na tuto pozici vhodnější, než nejvěrnější přítel? Jestli bude někdo, kdo bude mít větší radost ze společného pohybu než ty a bude se těšit každý den víc než ty, je ten čtyřnohý chlupáč. Víme to z vlastní zkušenosti.

Dopis
Lukáš začal běhat, když už neměl kolo, na kterém by se spouštěl z krkolomných kopců. První pokusy byly i pro něj náročné, tak jako pro každého a to se pokládal za sportovce. Oporou se mu tehdy stal náš malý adoptovaný kříženec, který ho nenechal skončit i přes všechny přešlapy to s ním nevzdal. Když pak hledali s kým se o své zážitky podělit, zjistili že je spousta takto „postižených“ lidiček a začali se spolu setkávat na různých závodech a protože jsou „vořeši“ houževnatí, přenesli se i přes skeptické názory, že s malým psem pochybného původu to nikdy nikam nedotáhne. Vybavení jsem jim tehdy vlatnoručně šila ze zbytků popruhů, látek, vodítko spíchlé s gumicukem, ale jim bylo jedno v čem jdou běhat, hlavně že jdou běhat.

Časem si vytvořili svůj vlastní „styl“ i komunikaci a bavilo je to natolik, že si úžasný pocit chtěli užívat déle než 15 min na několika kilometrech. Cíl byl jasný- doběhnout dál, rychleji a hlavně spolu a toho se drží stále.

Za půl roku od prvního vyběhnutí přežili svůj první dog-maraton, další rok první celý seriál a v roce 2016 si ten malej podvraťák domů přinesl titul Mistra ČR a stále nehodlají přestat. Nikdy to nebylo jednoduché, vždy to více či méně bolelo, ale to co bolelo před několika měsíci už je dnes jen rozcvička. Trénují až 3x týdně ať prší, sněží nebo v noci, aby si mohli užít co je spolu baví, aby byli připraveni na vše a každou novou výzvu si vychutnali. Stali se jednoduše závislí.

Takže se seber a běž, když to vzdáš, budeš muset začínat znovu a znovu a znovu!

Autor, foto : Terka Bulasová

Logo_footer   
     © 2015 Rozběháme Česko

Sledujte nás: