Skijöring (2)

Slyšeli už jste někdy o sportu s názvem skijöring? Jedná se o sport, při kterém je lyžař připoutaný ke koni, k motorovému vozidlu (používáme sjezdové lyže), anebo v našem případě k pejskovi či dvěma psům (používáme běžecké lyže skatového typu). V mushingu se řadí skijöring mezi disciplíny takzvaného Nordic style a je možné soutěžit ve třídě skijöring s jedním psem muži, skijöring s jedním psem ženy a skijöring se dvěma psy. U nás se nejedná o sport nijak zvlášť zarytý v povědomí širší veřejnosti, a to i přes to, že naši závodníci jsou v něm úspěšní natolik, že se na mezinárodních závodech běžně umisťují na předních příčkách. Tento sport můžeme dělat s jakýmkoli pejskem, který rád běhá. Je dokonalým způsobem jak trávit společné chvilky s vaším psem v zimních měsících.

Skijöring

Foto: Jaroslav Haušild

Já jsem svého pejska, Ginu, poprvé vzala s sebou na běžky loni v zimě. Bydlím v Jizerských horách a v zimě je běžkování náplní téměř každého víkendu, který trávím doma. V té době jsme pronikaly do tajů naší společné lásky, canicrossu, a tak jsem se rozhodla zkusit to a vzít ji s sebou i na běžky. Vyrazily jsme brzy ráno ve všední den, kdy v Jizerkách není ve stopách moc běžkařů a držely se na méně frekventovaných cestách. Gina byla nadšená, v zimě je hezky chladno a měkký sníh poskytuje pejskům ideální povrch pro běh. Celou cestu svištěla jako o závod. Už tenkrát mi bylo jasné, že tohle je něco pro nás. Já jsem si za ní na běžkách spíše odpočinula, do kopce jedete jako po rovince, po rovině je to prostě pecka svezení a vidět před sebou pejska, který si užívá každou vteřinu, každý krok, při pauzičce si hupne do sněhové závěje jen rychle zchladit, a pak hurá paničko, zase mě připni, jedeme dál! Pauzičky jsme dělaly často, ujely asi 8 kilometrů a Gina byla večer příjemně unavená. Ten rok jsme jely ještě na soustředění, kde jsme se dozvěděly více o teorii, vybavení, vyzkoušely jízdu mezi ostatními psy. Více už jsem se ale s pejskem na běžky nedostala.

Do letošní zimní sezony jsme vstupovaly s odhodláním, že se zúčastníme našich prvních skijöringových závodů, a tak se také stalo. Moc závodů v této disciplíně se bohužel nekoná, vybraly jsme si ale únorové závody na Lesné v Krušných horách, pořádané klubem Tj Sokol Maxičky. Jedná se o oficiální závody, to znamená, že pro účast na celých závodech v hlavních disciplínách potřebujete platnou licenci Svazu sportu psích spřežení (SSPS). Tu zatím nemáme, a tak jsme se přihlásily do kategorie příchozích. Jedná se o kategorii pro závodníky, kteří si chtějí tento sport pouze vyzkoušet. Kategorie příchozích je běžně vypisována na oficiálních závodech i v ostatních individuálních disciplínách (canicross, bikejöring, scootering). Oficiální závody bývají zpravidla dvoudenní a kategorie příchozích bývá v neděli po odjetí oficiálních závodních kategoriích, trať je zpravidla kratší a jednodušší.

Naše trať měla mít 5-6 kilometrů, přičemž oficiální závodní trať měla 12 kilometrů a závodníci se svými psy ji museli zdolat jak v sobotu, tak i v neděli. Před závody jsme trénovaly na kole, na koloběžce, v běhu i na běžkách. Týden před závody to ale vypadalo téměř beznadějně, dostala jsem takový kašel, že jsem skoro každou noc probděla. Konečně ale nastal den D, kašel mírně ustoupil, a my jsme s mamčou, která mi jela dělat supportera, v 6 ráno naložily běžky, pejska, nás a velkou spoustu dalších, převážně nepotřebných, věcí a celé natěšené vyrazily na skoro 3 hodiny dlouhou cestu do Krušných hor. Náš start byl sice až odpoledne, ale nemohly jsme si nechat ujít starty kolegů z našeho týmu, Musher Klubu Jihočeský canicross, Pavla a Terky, a vůbec starty všech těch profíků kteří jsou našimi vzory.

Skijöring (2)

Dorazily jsme akorát včas, abychom zaparkovaly, vyvenčily Ginu a stihly start první kategorie. Okamžitě jsem byla vděčná za to, že jsem si s licencí počkala a jedeme v příchozích! Byl to mazec! Hromadné starty byly úžasnou podívanou, adrenalin jsem cítila v žilách i já, a to jsem byla zatím jen v roli pozorovatele. Organizace závodů byla super, hlasatelka dostávala informace o dění na tratích vysílačkou, do mikrofonu potom informovala nás diváky, a tak byl závod pro nás diváky zajímavý i ve chvíli, kdy byli závodníci mimo areál. Napjatě jsme čekali, kdy se objeví první závodníci vracející se do cíle. Pozorovat ty nádherné pejsky, většinou zástupce speciálních kříženců šlechtěných přímo pro tento sport – Evropských saňových psů, Alaskánků a také zástupců nádherného severského plemene Sibiřská Husky. Byla to prostě pecka! Profíci a zkušení musheři navíc vždy přijedou velikými auty dokonale přizpůsobenými pro převoz pejsků i přespání a moje fantazie jede na plné obrátky! „Jednou třeba tohle taky budu mít!“

Terka s Pavlem už to měli za sebou, trať je prý lepší než včera, tolik se neboří, není tak zmrzlá, lyže dobře drží, uff to jsem si ulevilo. Pomalu se blíží čas našeho startu a mně se dělá knedlík v krku a svírá se mi žaludek. „Holka klid, co budeš dělat, až pojedeš ofiko? „ Říkám si. Mamka mi pomáhá s pejskem, já se jdu rozbruslit dozadu na kopeček, to mě trochu uklidňuje, lyže opravdu skvěle jedou, nožky se mi nevrklají, krásně to drží. Začínám se těšit. S mamkou máme sraz u startu. Gina je tak natěšená, že kolem mě běhá, radostně štěká a poskakuje. Už ví, co jí čeká – držím v ruce postroj, cítí tu atmošku, je ve svém živlu. Já jí trochu napomínám, hlavně ať si někdo neřekne, že mám nevychovaného psa, si říkám :-D. Pomalu jdeme na start, kde mi Simča, moje druhá supporterka, pomůže podržet Ginečku. Hlavně ať neodstartujeme předčasně (ono na těch běžkách se tomu jen těžko dá zabránit a všichni, kteří to zvládají na startu sami, mají můj velký obdiv!). Gina se pár minut před startem mění v šílence, už to prostě nemůže vydržet, je mi jí trošku líto, šíleně se těší. Simča je profík v držení psa a extrémně mi pomáhá a pro mě je to další věc, na které musíme zamakat. Na startu se nás sešlo 9, k mému překvapení z většiny „Evropáci“ (Evropští saňoví psi), a Ginečka je jedna z nejmenších. To mě těší, mám ráda velkou konkurenci . 4, 3, 2, 1 a GO! Vyrážíme! Gina jen očkem mrkla po ohařounovi vpravo, ale už se jen soustředí na cestu před sebou. Já píchám hůlkama, co mi síla stačí, abych jí to ulehčila, a ona do toho dává všechnu sílu. Do zatáčky vjíždíme na 3 pozici, kterou si držíme ještě kilometr, pak nás předbíhá první Evropáček, snažíme se držet s nimi krok, ale do kopce mírně ztrácíme. Po dalším kilometříku náš předjíždí další ohařka, Ginečka dostavá lehký štípaneček do zadýrky. Nechtěla uhnout. Jedeme dál. Snažíme se držet první čtyřky, stále je vidíme tak 100 metrů před sebou. „Tady už někde musí být ten sjezd na křižovatku, za touhle zatáčkou už určitě bude! Pak už jen kousek do kopečka a jseš tam, přidej“. Říkám si. Ginečka stále táhne, řeže zatáčky, užívá si to a to je prostě úžasný pohled. Mě začíná strašit myšlenka „Tak tohle kolečko jeli Pája s Terkou 3x?“ Jsem zase o chlup raději, že jsem jela kategorii příchozích :-D. Do příště natrénujeme! Těším se! Do cíle dojíždíme na 5. místě. Asi 100 metrů za závodnicí před námi. Gina táhne až do cíle a to je pro mě hlavní. V cíli nás čeká rozhovor na Simči kameru, který je pro mě později opravdu zábavnou podívanou, a odnášíme si i tašku plnou dobrot pro pejska a hračku, která udělala Gině takovou radost, že jí večer pyšně nosila a ukazovala každému v rodině.

Skijöring (3)

Foto: Michal Hojný

Tak a máme to za sebou, jdeme se převléct, na čajík a ještě zkouknout super sprint, což je spíše takový sranda závod pro kohokoliv, kdo se chce zúčastnit bez ohledu na kategorii. Jsme svědky úžasného souboje mezi Šimonem Cipro a Michalem Ženíškem, kteří se na běžkách se dvěma pejsky poprali o první místo. Plné dojmů a s úžasnou náladou po tomhle nabitém dni sedáme do auta a jedeme domů.

Je podle mého veliká škoda, že je tento sport tak málo rozšířen. Je to výjimečný sport, který pejsky baví a je pro ně absolutně ideální. Pro běžkaře představuje dokonalý zážitek v podobně souznění psa a člověka, kteří dělají něco, co je oba baví. Na většinu běžkařských stop je bohužel vstup se psy zakázán, a tak trénujeme mnohdy přes tyto zákazy. Já doufám, že s pomalým, ale jistým rozšiřováním povědomí o tomto sportu, se tento stav v budoucnu bude měnit k lepšímu a najdeme nějaký společný kompromis, možná v podobě nějakého vyznačeného okruhu pro běžkaře se psem na vodítku, nebo určeného času kdy bude běh se psem na vyznačených tratích povolen? To se vše uvidí časem, a záleží jen na nás, abychom tomuto sportu dělali dobré jméno.


Skijöring (4)

Fotografie od Kristýnky Bečvářové.

Vybavení pro skijöring:

Lyže skatového typu (lyže vhodné pro bruslení)

Hůlky

Běžkařské boty skatového typu

Běžkařské oblečení

Sedák (stejný jako pro canicross)

vodítko s amortizérem neboli šňůra délky 2,5 – 3,5 m v nataženém stavu

postroj pro pejska dlouhého typu – vhodný pro tah, správně padnoucí pejskovi

botičky pro pejska pro případ ostrého sněhu

 

Nakonec ještě krátký rozhovor s mojí supporterkou maminkou, aneb pohled na věc člověka, který viděl něco podobného poprvé a mushingovými sporty se nezabývá:

Co se ti na závodech nejvíce líbilo?

Jsem odjakživa milovnice psů a zde jsem viděla pejsky nejen velmi krásné, ale i spokojené a šťastné. Byla to pro mě netradiční podívaná a něco takového jsem dosud viděla jen prostřednictvím severských filmů, nebo jsem o tom četla v knihách Jacka Londona.

Byl to pro mě opravdu skvělý zážitek s velmi příjemnou atmosférou, plnou vstřícnosti, vzájemné pomoci a obrovské tolerance mezi závodníky, pořadateli ale i přihlížejícími. Myslím, že nás všechny, to bavilo od začátku do konce.

Sport, ve kterém se snoubí skvělý fyzický výkon člověka s nadáním připravit a vycvičit zvíře – psa -k poslušnosti a disciplíně a využít jeho nadšení a houževnatost, přirozený pohyb a instinkt k tak ušlechtilé zábavě, jako je skijoring, stojí za to, aby byl propagován a podpořen.

Máš nějaký postřeh, zajímavost, něco co tě například překvapilo?

Překvapilo mě, jak jsou Češi v tomto sportu úspěšní. Úspěchy jednotlivců v tomto pro mne dosud neznámém sportu mohly být mnohem více zdůrazněny, třeba rozhovorem s Martinou Štěpánkovou či Michalem Ženíškem, na které bych si ráda počkala, kdyby byly zahrnuty v programu závodu.

Autor : Markéta Myslivcová

Logo_footer   
     © 2015 Rozběháme Česko

Sledujte nás: