foto3

NORBIHO 12 – skvělý závod okolo Krkavce zahajuje běžeckou sezónu v Plzni

Vítání jara má mnoho podob. V Plzni například již šest let je pro všechny běžce právě tohle vítání spojeno se závodem okolo vrchu Krkavec. Dalo by se bez nadsázky říci, že tento běh je jakýmsi nepsaným „zahájením běžecké sezóny“ v Plzni a okolí. Dvanáct náročných kilometrů, přesto velmi pohodového běhu, v lesním prostředí okořeněném výběhem či pro některé, výstupem na samotný vrh Krkavec (504 m n. m.) v tom nejstrmějším možném místě. Prostě první tvrdá zkouška toho, zda jsme v zimě nezaháleli a poctivě trénovali.

A jaké by to bylo vítání jara bez mé osoby. Pošesté stojím na startu a pošesté si poběžím vstříc nové běžecké sezóně. Snad kromě jednoho ročníku, kdy teplota byla okolo -3°C a na trati se mohlo místy lyžovat a ba i bruslit, se pokaždé běželo za počasí, které se bez nadsázky dá nazvat jarní. Letošní rok patří mez standartní, takže počasí dokonalé, na toho roční období. Proto se také letos běží 21. března … jak symbolické.

foto4

S blížící se jedenáctou hodinou se stupňuje i nervozita běžců a běžkyň chystají se postavit na startovní čáru. I když trať není zase až tak náročná, přeci jen výstup na vrchol Krkavce straší každého, kdo běží poprvé a vlastně i toho, kdo běží třeba pošesté jako já. „Doufám, že ten kopec přežiju,“ povídá jedna z mladších běžkyň a druhá ji s takovým klidem povídá: „No, když ho nevyběhneš, tak ho vyjdeš, nebo v nejhorším ho vydrápeš po čtyřech.“ Trocha toho správného povzbuzení před startem nezaškodí.

Startovní pistoli nahradilo klasické odpočítávání … tři, dva, jedna, start … a masa asi 250 nadšených vyznavačů běhu se vydalo vstříc lesnímu a částečně i horskému terénu, ale to přirovnání „horskému“ je dobré brát s rezervou. Závod po lesních cestách, kdy mezi vysokými stromy na vás sluníčko pouští své dráždivé paprsky, aby vám ukazovalo cestu a navíc i zvedlo náladu. Zima byla dlouhá a trochu toho svěžího jarního vzduchu už bylo potřeba.

foto8

„Dneska cítím, že si udělám osobák,“ slyším za sebou hlas odhodlaného kluka okolo pětadvaceti let běžícího ve společnosti asi padesátiletého zkušeného matadora. „No, počkal bych, až jak se povede výběh na kopec, pak bych teprve soudil,“ realisticky dodá. Krkavec je prostě strašák a s tím se musíme smířit. Zhruba po půlhodině běhu, záleží na rychlosti každého, kdy běžím pohodovým tempem, se ocitám před samotným strmým výběhem na vrchol Krkavce. Tak vzhůru do toho, pomyslím si v duchu a pomalými, leč rychlými kroky začínám ukrajovat z tohoto asi dvousetmetrového stoupání. Jde to skvěle. Přeci jen zkušenosti z minulých let a občasných tréninků na této trati, dělají z tohoto strašáku pohodový výběh na poněkud více nakloněné rovině, jak pravý můj kamarád Jakub. Ne každý se ale na tuto část připravil dobře a vidím i ty, kteří sotva běží nebo ty, co prostě jen jdou, ale nikoho, kdo by lezl po čtyřech, jak někdo před startem avizoval. Je vidět, že hodně běžců v zimě nezahálelo a rázem je to znát na výkonu.

foto11

Vrchol zdolán! Sláva! A nyní už jen asi pětikilometrové seběhnutí zpět do cíle. Kopeček už nás nepotrápí žádný, přesto někteří neběží tak, jak by si představovali. Že by pozůstatky z náročného výběhu? Asi, asi. Blíží se hodina běhu a už se pomalu vynořuji z lesního porostu a mířím na panelovou cestu vedoucí do cíle, kde na nás všechny čeká vytoužená cílová meta a odměna za dobře vykonanou běžeckou práci. Laskominy a spoustu ovoce. Ohlížím se za sebe i kolem sebe, hledám kolegy z našeho týmu, se kterými společně běháme nedělní rungo výběhy. Pár jich běželo i tento závod a zakládají si tady na svoji novou tradici na zahájení své běžecké sezóny. Společné foto na závěr bylo takovou závěrečnou rozlučkou s tímto opravdu prima závodem a samozřejmě slib, že za rok se znovu sejdeme na Idixep, pardon … na Krkavci přivítat jaro.

Autor: Jirka Mašek

Logo_footer   
     © 2015 Rozběháme Česko

Sledujte nás: