Poběž pro klid v duši - tak zní slogan naší nové Výzvy za duševní zdraví, která proběhne 2. - 4. srpna. Spolu s naší ambasadorkou Klárkou aneb Holkou z blázince, pro kterou se stal běh únikem a způsobem, jak se vypořádat s úzkostmi a psychickými problémy, chceme ukázat, že běhání není jen o fyzické kondici, ale také o duševním zdraví a celkové pohodě. Přijmi výzvu, vyběhni s námi a inspiruj se Klárky příběhem.
Od dětství jsem byla velmi stydlivá a ustrašená. Moje rodina doufala, že z toho vyrostu, ale nestalo se tak. Na základní škole jsem to ještě zvládala, ale střední škola pro mě byla velmi náročná. Studovala jsem na Střední odborné škole civilního letectví v Praze a interakce s lidmi mi způsobovaly obrovský stres.
Po maturitě jsem se psychicky zhroutila a zažila svou první velkou panickou ataku. Myslím, že to bylo důsledkem dlouhodobě potlačovaného stresu a emocí. Nevěděla jsem, co se děje, ani co to panická ataka vlastně je. Uzavřela jsem se doma na několik let. Nemohla jsem ani nakoupit, setkávání s přáteli nebo rodinou pro mě bylo nesnesitelné, a dokonce jsem měla problém odeslat e-mail. Bylo to velmi náročné období.
Tehdy jsem s pomocí mé mamky vyhledala odbornou pomoc, protože jsem se začala sebepoškozovat a nechtěla jsem, aby to zašlo až k ohrožení mého života. Přiznání si problému a vyhledání odborné pomoci bylo prvním krokem k uzdravení. Navštívila jsem psychiatra a začala pravidelně chodit na terapie. Mnoho lidí má zkreslené představy o psychiatrii, ale není to žádná ostuda. Psychiatr je odborník jako každý jiný lékař.
V roce 2018 jsem založila profil Holka z blázince. Původně to byl můj deníček, ale brzy mě začalo sledovat více lidí, což mě motivovalo sdílet více rad a částí mého života. Chtěla jsem být autentická a ukazovat, že i s úzkostně depresivní poruchou lze žít plnohodnotně. To dělám dodnes. Mnoho lidí má totiž strach, že se z toho nikdy nedostanou, protože v daném okamžiku to opravdu tak cítí. Já jim jsem tou nadějí (často mi chodí zprávy tohoto typu), že je z toho cesta ven.
Stále mám strachy, ale naučila jsem se s nimi pracovat. Dodržuji zásady zdravé psychohygieny a věřím, že se dá žít skvělý život i s duševním onemocněním. Mezi lidmi je mi paradoxně nyní mnohem lépe, než kdybych byla zavřená doma jako dřív. Situace v běžném životě jsou pro mě sice náročnější, ale není to nic, co by mě zastavilo.
Doufám, že můj příběh bude inspirovat a pomůže těm, kteří bojují s podobnými problémy. Nikdy na to nejste sami a i s duševním onemocněním lze žít plnohodnotně.