Po závodě v Dnešici jsem tušil, že to bude jiný kafe a Miloš mi bude chtít vrátit porážku a zabojovat o první místo. Možná i proto mě na společný start postavili společně s ním. To jsem zjistil den před závodem. Docela mě to pobavilo.:-) Starty ve dvojicích byly kvůli urychlení a večerní čas zase pro menší teploty. Vždyť nám to tady posledních čtrnáct dní ze shora topí jak kamna v hutích. Takže myšlenka běžet večer s čelovkou/baterkou se mi líbila.
Přítelkyně Kačka se přihlásila na Canicross MID (7,2 km). Startovala ve 20:04. Pár minut před závodem se přivalil mrak a spustil na nás takovej zajímavej deštík, že kdo byl suchej do teď, od teď rozhodně nebyl. Sic pršelo přeháňkově celý den, ale tohle bylo jiné kafe. Chvilku byl na startu zmatek, ale to se brzy urovnalo a všichni startovali ve svých předepsaných časech.
Půjčuju si pláštěnku, abych vyfotil Kačku na startu. S mokrýma rukama se mnou telefon moc nekomunikuje a daří se mi jen dvě fotky. Kačka se ztrácí v lese a já jdu za známými tvářemi. Jednou z nich i Pája - ambasadorka z Neratovic. Kecáme a debatujem o skupinách i trati a najednou koukáme, že dobíhají první závodníci do cíle. Někdo sahá po melounu, někdo po Shake-it chipsech a někdo jen po vodě. Sladkej závin mizel asi nejrychleji. Najednou se přiřítí i Kačka a upozorňuje nás, že cestičky jsou spíše proběhnutí mělkým potokem a kde není potok, je měkko-blátivo. Pomalu se přesouváme na start, protože jsme měli už jen pár minut do výběhu.
Já a Miloš jsme měli tu samou trať, ale těšili jsme se. Přesouváme se do startovní pozice a čekáme ještě dvacet vteřin. Opět mrholí a já se pokouším spustit na hodinkách aplikaci se záznamem z běhu. Daří se až po několika vteřinách, ale to už to valíme po trati. Dobíhám Miloše, nasazuji svoje tempo a Miloše nechávám někde za zády. Čelovku beru do ruky a svítím si s ní na cestu, protože je všude dost vody, spousty bláta a někteří běžci se jí vyhýbají obloukem. Chvilkami mi to připomíná Gladiátorské závodění. Voda, bláto kam se podíváš. Miloše už za sebou neslyším a vyhýbám se běžcům a Canicrossařům vybíhajících přede mnou. Nabíhám do druhého kola, cestou povzbuzuji některé běžce, které předbíhám. Mám radost za pozitivní zpětnou vazbu, někdy i komunikaci. Pozoruji, že se mě drží běžec s červeným světlem na zátylku ale nijak mě neznervózňuje. Poslední kopec slyším čvachtat bláto blízko a tak lehce přidávám na rychlosti. Rezervy mám. Závěrečnou rovinku jdu do sprintu a snažím se ještě utrhnout nějaký ten čas k dobru. Soupeře neslyším ale nepolevuju a vbíhám do cíle. Prokličkoval jsem hlouček lidí za časomírou, protože nebylo v mých silách zastavit hned za cílovkou. Vítá mě Kačka a ptá se mě na pocity. Po nějaké chvilce vidím Miloše a taky Páju. Hromadně kecáme a fotíme se na památku při přesunu k vyhlášení výsledků. Začíná zase pršet a my se schováváme pod párty stan. Jenže jsme tak mokrý, že nám už ani nevadí stát po kotníky ve vodě. Čekáme na posledního závodníka, až doběhne do cíle a to už se do mě dává zima. Bylo to dlouhé čekání.
Kačka ve své kategorii je pátá, Pája desátá a já s Milošem ve svých kategoriiích? Miloš o necelou půlvteřinu druhý za mnou.
Po vyhlášení výsledků jsme šĺi do auta převléknout se a vyrazit domů. Cesta nám trvá lehce přes hodinku. Spát jdeme ve čtvrt na jednu a nad ránem odjíždíme na dovolenou.
A na závěr bych řekl, že se Leskros v Dobříšském parku povedl a to počasí mělo něco do sebe taky.:-)
Autor: ambasador za Rozběháme Rakovník - Kelwin Klein
