Na první letošní závod Innogy Winter Run Brno vyrazilo 9 členů Rozběháme Břeclav a očekávalo se, že se poběží v horším případě v břečce nebo lépe na sněhu. Chyba lávky, po vystoupení z auta na parkoviště zjišťujeme, že je cyklostezka pod ledem, přestože je nad nulou a svítí slunce. Furt ale lepší, než loňských -10°C. Jako na náhodu hned vedle nás parkuje ještě jedno břeclavské auto a vystupuje ještě desátý břeclavský člen výpravy Víťa Michalovič. Na místě registrace se všichni potkáváme a zjišťujeme stav cyklostezky, která je sakra klouzavá, kam jen oko dohlédne.
Redukujeme tedy své vysněné časy o několik minut směrem nahoru. Řidička Blaňa se dopuje kávou a müsli tyčinkou, já bez ostychu štrůdlem se šlehačkou. Ještě před startem proběhl organizátory průzkum trati a zachycujeme info, že 60 % tratě pod ledem není. Hurá. Nakonec to bylo snad ještě více a sníh a led byl jen v okolí startu a cíle, takže to šlo odběhnout i v silničkách. Trailovky stejně téměř nikdo z nás neměl.
Kromě Ivety a Víti volíme všichni 8 km trasu (Iveta doběhla na 4 km čtvrtá v kategorii, hned za Víťou – 15. celkově) a na startu se s S Milošem a Petrem řadím už do třetí řady, abychom nemuseli tolik předbíhat. Za námi Tonda, Mirek, Milan a jako poslední přibíhá z WC Blanka a řadí se kamsi na konec zástupu. A v tomto pořadí jsme také doběhli do cíle. Od loňska se zdvojnásobil počet startujících a organizátoři to perfektně zvládli
První 2 km napálím na tempo 4:00 a vidím, že se mě kluci drží za mnou, to je dobře. Chtěli jsme se střídat jako vodiči. Ještě v prvním kole ale Petr ztrácí podle svých slov motivaci a hlava ho nutí zpomalit. Miloš jde před něj, přesto oba drží výborné tempo a mám je za zády na dohled. Mrznou mi mokré palce v mokrých teniskách, necítím prsty. Na prudké otočce na konci prvního kola lehce podklouznu a udělámsi malý angličák, asi abych se zahřál. Kromě špinavých rukavic ale nemám větší problém a běžím dál. Vedruhém kole dávám rukavice do kapsy a mám tendenci sundat v 0°C i čepici. Obava o zdraví ale zvítězila.
Přepálené tempo si začíná vybírat svou daň a musím ve druhém okruhu mírně zpomalit, v cíli mě ještě předbíhá první žena a jeden chlap, holt ještě nemám finiš jako Honza Matruška. I tak jsem o minutu rychlejší než vloni (33:07), hned za mnou dobíhá Miloš (33:18) a chvíli za ním i Petr. Bereme metál se sněhulákem, s ním i vodu, banán, tatranku a makový závin. A pro jistotu ještě banán a další závin na cestu. A čekáme na zbytek Břeclaváků.
Omrzlý Tonda dobíhá za 40 minut s osobákem, Mirek za 43, Milan 47 a spokojenou Blanku vítáme za 51 minut. Probíhá ještě společné focení s medvědem a jedeme spokojeně domů se sněhulákama na krku.
Další na některé z nás čekají na WinterRunu 17.2. v Olomouci.