Vážení přátelé,
ve středu 25. září jsme v Říčanech slavnostně uzavřeli první ročník Běhů proti demenci.
V rámci Dne bez paměti se na historickém Masarykově náměstí nejprve konala osvětová a informační akce. Nedaleko mariánského sloupu jsme vztyčili stan Dementie, kde sociální pracovnice poskytovala v průběhu odpoledne poradenství ohledně Alzheimerovy nemoci a každý si mohl promluvit o tom, co jej zajímá či trápí. I přes četné přeháňky a poryvy větru se obyvatelé Říčan nenechali odradit a dorazili v hojném počtu. Co nás potěšilo snad nejvíce, bylo několik dívek a hochů z místní základní školy, kteří se zajímali o problematiku demence a vesměs kladli bystré a zasvěcené otázky.
Tři neohrožené organizátorky se zatím vypravily do temných lesních hlubin, aby vyznačily trasu běhu. I dnes byl součástí závodu poznávací test paměti v podobě série obrázků. Při prvních akcích jsme u trasy vyvěšovali deset fotografií květin, které museli účastníci poznat a zapamatovat si je. Někteří běžci – hlavně pánové – však podotýkali, že naše zaměření je příliš jednostranné a napadlo je, že bychom mohli přidat ještě fotografie automobilů. Do třetice pak přibyla i tematická série různých druhů běžeckých bot. Není vyloučené, že do budoucna sbírku ještě obohatíme, pokud vás napadne vhodné téma, rádi se necháme inspirovat.
Startovní i cílovou pásku jsme natáhli na prostranství před restaurací Jureček, u malebného rybníku, kde rovněž stál stan Dementie i Rozběháme Česko. Poté však bylo nutné udělat přestávku a zajet na Masarykovo náměstí zachránit sociální pracovnici Petru, protože hrozilo, že ji i se stanem odnese vítr či odplaví déšť. Zdálo se, že vyhlídky nejsou zrovna růžové – kolik odvážných se najde, aby i v takovém nečase vyběhlo na trasu?
Nakonec se sešlo na pětatřicet statečných, někteří sebou vzali i děti. Potěšila nás účast borců ze vzdálených měst, které jsme poznali už při minulých bězích a dnes vážili cestu, aby se s námi při posledním běhu sezóny rozloučili.
Po Johnnyho proslavené rozcvičce zazněl startovní výstřel a řadu běžců postupně pohltil stín pod větvemi stromů. Začalo se stmívat a bylo zřejmé, že obrázkový poznávací test bude výrazně náročnější, než dejme tomu v červnovém Rakovníku, protože nepůjde jen o zkoušku paměti, ale i dobrého zraku.
Běžci překonali lávku, minuli rybník i sportoviště a vydali se stoupavou zatáčkou do kopce. Organizátoři zatím chystali malé překvapení.
Všichni účastníci šťastně doběhli, nikdo ve tmě nezabloudil a neskončil ve Strašíně či Mukařově. Po doběhu nečekala udatné běžce jen tradiční várnice s vodou a jablka, ale i slušné pohoštění a posezení v pavilónku u vody, který nám laskavě poskytl pan Ježek, majitel restaurace Jureček. Součástí rozlučkového večera bylo i promítání vybraných fotografií z celého prvního ročníku Běhů proti demenci. Pro účastníky bylo přichystáno ještě jedno zpestření – tombola, jejíž výherce si mohl odnést domů dort s běžeckou výzdobou. Oranžový los přiřkl sladkou cenu usměvavé mladé paní, která vítězný dort bez váhání rozkrájela a rozdělila mezi přítomné. Takové zakončení vhodně symbolizovalo ducha všech běhů tohoto ročníku: vítězem je opravdu každý, kdo nezůstane sedět doma a vyběhne na trasu!
První ročník Běhů proti demenci tedy skončil a v takovou chvíli bývá zvykem bilancovat. Jedenáctkrát zazněl letos startovní výstřel a celkem vyběhlo tisíc padesát účastníků, psíky nepočítaje. Všechny trasy dohromady měřily pouhých 39,7 kilometru – pro dobrého běžce záležitost na jedno sobotní odpoledne. Pokud však spočítáme, jakou vzdálenost jste překonali všichni dohromady, dojdeme k obdivuhodnému číslu 3868 kilometrů! Pokud byste se rozhodli uspořádat takový štafetový běh přímo po státní hranici, obkroužili byste celou naši republiku víc než jedenapůlkrát. A kdyby vás zlákaly dálky, z Prahy byste doběhli až na Nordkapp, nejsevernější bod Evropy, a ještě by zbylo 300 kilometrů na túru po norských národních parcích. Je vidět, že každý krok se počítá a žádné úsilí není nadarmo.
Náš dlouhý a neutuchající aplaus patří všem, kdo stanuli na startu, i těm, kdo jakkoliv přiložili ruku (či nohu) k dílu. Děkujeme Vám za účast, za veškerou pomoc, za zázračně dobrou náladu, která byla určujícím znakem všech běhů, ale hlavně za víru, že má smysl vynaložit své síly a podpořit dobrou věc.
Naše díky patří také Městskému úřadu Říčany za skvělou spolupráci při vyřizování nutných povolení a restauraci Jureček za skvělé zázemí běhu.
Přejeme krásný závěr roku, uvidíme se nejpozději na startu příštího ročníku!