Sedmý Běh proti demenci startoval ve středu 26. 6. v Rakovníku. I tato akce byla věnována člověku, jehož život ovlivnila Alzheimerova nemoc. O horkém červnovém odpoledni tedy odhodlaní běžci vyrazili na trať za nymburskou rodačku paní Annu, s níž se život opravdu nemazlil, ona však nikdy neztratila víru, že to špatné nebude mít poslední slovo.
Samotnému běhu předcházel Den bez paměti, osvětová akce, která se odehrála na působivém historickém Husově náměstí. Ve stanu s logem Dementie mohli zájemci nalézt nejen stín, ale i množství informací ohledně Alzheimerovy nemoci a různých druhů demence. Navíc bylo možné podstoupit základní test paměti.
Odpoledne se u startovního stanu Dementie a základny organizace Rozběháme Česko, umístěné kousek od rozcestí U svatého Antonína, začali shromažďovat první běžci. Povlovnou rozcvičku uzpůsobil Honza vedru, které vládlo, a pak zazněl imaginární startovní výstřel.
Trasa vedla nejprve po táhlé rozpálené asfaltce mezi poli a poté lesním okruhem kolem psího cvičiště. Měřila čtyři kilometry, a třebaže obsahovala jen jedenáct metrů stoupání, při hodnocení obtížnosti je třeba vzít v úvahu i aktuální počasí. A zde mi docházejí slova, neboť už jsem je všechna vyčerpal při popisu předchozích papiňákových běhů. Zkrátka, bylo takové vedro, že se vlakové koleje uzlovaly jako špagety, na silnici bublal asfalt a po kaktusech posedávali zachmuření supi, očekávající bohatou hostinu. Přesto se našlo třiasedmdesát chrabrých mužů, žen i dětí, o psech nemluvě, u nichž duch zvítězil nad tělem a oni se pro dobrou věc vydali od startu k cíli.
Největší obdiv sklidila odvážná maminka, která absolvovala rozcvičku s rozespalou ratolestí v náručí a na to vyběhla i s kočárkem, a důstojný pán v černém baretu, jenž trasu absolvoval svižnou chůzí i během, nedbaje věku, který se mu píše v občance! Skláníme se v hluboké úctě.
I zde byl běh zpestřen testem paměti, účastníci měli v průběhu trasy objevit deset fotografií květin a zapamatovat si jejich názvy. Po doběhu si pak mohli zkontrolovat, jak uspěli. Několik pánů se však následně vyjádřilo, že pro ně to vesměs byla „bílá kytka“ či „červená kytka“ a navrhovali, abychom pro příště rozmístili třeba fotografie různých automobilů. Inu, co není, může být.
Do cíle dorazili všichni, vedro nikoho neskolilo a účastníci si parádně pocvičili kardiovaskulární systém. To si ostatně mohli ověřit hned na místě, díky přítomnosti rozesmáté sestřičky, která nepůsobila jen jako instance první pomoci, ale všem zájemcům poskytla i měření tlaku, cukru a saturace kyslíkem před během i po něm.
V cíli též čekala várnice s chladnou vodou, bedna omytých jablek, tradiční medaile v podobě USB flashdisku (protože „není paměť jako paměť“) a diplom.
Všem nesmírně děkujeme za odhodlání, s nímž nám přišli pomoci v boji proti demenci, a hlavně za báječnou atmosféru, kterou běžci zřejmě dokáží vytvořit úplně za všech okolností. Náš vděk patří rovněž Městskému úřadu Rakovník za skvělou spolupráci při vyřizování nutných povolení a také za vodu, která nám v tom vedru zachraňovala zdraví!
Tímto dnem se završila první polovina prvního ročníku Běhů proti demenci. S obdivem tleskáme všem běžcům z Černošic, Benešova, Kralup nad Vltavou, Mladé Boleslavi, Kutné Hory, Dobříše a Rakovníka, kteří nás přišli podpořit bez ohledu na úporný ledový déšť a lezavý chlad či spalující vedro. Při prvním běhu se sešlo třináct statečných, při rekordním pak krásných sto jedna – všem zúčastněným náleží naše veliká vděčnost i zásluha o další krok na cestě k lepší a vstřícnější společnosti. Přejeme krásné prázdniny a těšíme se na viděnou 4. 9. v Kladně!
Tento 91 letý pán si zaslouží největší obdiv! Ve 36°C zvládl celou 4 km trasu, vyjmenoval všechny květiny a do cíle slavnostně doběhl