Vážení přátelé,
ve středu 11. září jsme pořádali kolínský Den bez paměti. Šlo o deváté setkání prvního ročníku. V biblické symbolice představuje číslo devět dokonalost, přivedenou na vyšší úroveň, a my jsme už cestou domů radostně uznali, že tentokrát se to opravdu povedlo.
Zpočátku se však nezdálo, že by se jednalo o mimořádně úspěšný den, spíš naopak: už při nakládání, kdy nás jako obvykle tlačil čas, se jednomu nejmenovanému členu výpravy (mně) podařilo ztratit klíčky od přívěsu se stany a vším potřebným. Ztráta byla naštěstí jen dočasná, i tak jsme ale do Kolína dorazili s lehkým zpožděním. O další jobovu zvěst se postaralo dálniční zúžení, přesněji mladí a neklidní řidiči, kteří kaskadérským kouskem zablokovali celý tah před Prahou. Tím odsoudili Velkého šéfa s Markétou k roli vězňů na Bezdězu, nebo spíš na Dé pětce. Bylo zřejmé, že se budeme muset obejít nejen bez psychické podpory borců z Rozběháme, ale i bez rozcvičky, neboť vést rozcvičku po Johnnym je jako zaskakovat v Hollywoodu za Brada Pitta.
Na Kolínském náměstí jsme vztyčili informační stan, kde se mohli zájemci dozvědět o Alzheimerově nemoci, popovídat si, jaké to je, pečovat o někoho s demencí, a případně si i osobně udělat základní test paměti. Obyvatelé Kolína této možnosti využili.
Poté bylo třeba vytyčit trasu běhu, věnovaného tentokrát kolínské rodačce paní Blance. Součástí trasy byl poznávací kvíz spojený s obrázkovým testem paměti. V původní podobě jsme používali deset obrázků květin, poté k nim přibyla stylová vozidla a v Kolíně jsme jako nejnovější upgrade vyzkoušeli i fotografie bot na běhání. Každý si tak mohl vybrat, co je jeho srdci nejbližší a na tom potrénovat paměť.
Červené fáborky značily trasu od lávky podél břehu Labe a pak lesem po naučné stezce kolem kurtů; při vytyčování nás potěšilo, že i obyvatelé okolního domu se živě zajímali o akci a ptali se, zda se mohou zúčastnit.
U startu se zatím shromáždili běžci a zdravotní sestřička zájemcům měřila tlak, cukr či saturaci; totéž vyšetření mohli podstoupit i po běhu, aby viděli, jak sportovní výkon ovlivní jejich metabolismus. S potěšením jsme spočítali, že startujících je tentokrát sto deset, čímž Kolín pokořil dosavadního držitele rekordu, Kutnou Horu, kde vyběhlo sto jedna účastníků.
Akci uvedl místostarosta Kolína, pan Michal Najbrt, který nejenže přišel běh podpořit slovem i humorem, ale sám vyrazil na trasu. Moc nás potěšil jeho konstruktivní přístup k sociální problematice, zejména k otázkám podpory občanů, trpících Alzheimerovou chorobou, i těch, kdo o ně pečují. Navíc se dostavila i fotografka s aparátem zvícím Hubbleova teleskopu a pořizovala dokumentaci pro místní tisk. Ocenili jsme, jak se Kolín postavil k naší akci, protože bylo zřejmé, že zde se sociálním otázkám věnuje opravdu celá komunita.
Když běžci vyrazili po cyklostezce kolem řeky, slunce už se nachylovalo k západu a bylo příjemné chladno. Fáborky utěšeně povlávaly, ale i tak několik běžců, kteří původně tvořili čelo skupiny, minulo odbočku a místo do lesa pokračovali podél Labe směrem na Mělník a Hamburk. Naštěstí se po chvíli zorientovali a nabrali opět správný kurs, uniklo jim však zasloužené první místo. Nakonec do cíle dorazili úplně všichni, včetně několika čilých a energických seniorů. Po společném fotografování se řada účastníků ještě chvíli zdržela a užívala si dobré nálady uprostřed „smečky“ stejně naladěných kolegů.
Moc děkujeme všem nezdolným běžcům, Městskému úřadu Kolín za skvělou spolupráci při vyřizování nutných povolení a osobní účast na trati v osobě pana místostarosty, Centru pro seniory Kolín, se kterým dlouhodobě spolupracujeme a díky kterému jsme měli k dispozici dostatek vody, i všem, kdo nás jakkoliv podpořili a pomohli s organizací. Bez vaší ochoty a laskavosti bychom nemohli akce uskutečnit, a bez vašeho smyslu pro humor a dobré nálady by nebyly ani z poloviny tak dobré. Uvidíme se nejpozději za rok, ale možná i mnohem dříve!